20 let Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci

Výstava tří absolventů Fakulty umění a architektury v Liberci

Richard Loskot – absolvent oboru Vizuální komunikace – digitální média

Michal Krejčík – absolvent oboru   Architektura

Zdeněk Urbánek –  absolvent oboru Environmental design

Michal Krejčík, „Do Nebe skrze Kámen“ – Náměstí Nebeského klidu v Pekingu (2013)

Michal Krejčík koncipoval svůj diplomový projekt směle netradičním a vizionářským způsobem. Místo klasického stavitelského projektu, byť jakkoliv úzce spjatého s přírodním či civilizačním prostředím, Michal vypracoval ryze konceptuální záměr architektonicko-plastické úpravy náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Ani na okamžik nepustil ze zřetele své primární inspirační zdroje, čímž myslím meditativní dialog mezi člověkem a přírodou, zejména s vodou a horami, a vnitřní rozpravu mezi pozemským vědomím a nebeskou transcendencí, kterými se odnepaměti vyznačuje čínská filozofie. Místo pouhého řešení časem či stylem vymezovaného architektonického vnějšku se Michal obrátil dovnitř, k nadčasové esenci vztahu člověka a jeho existenčně-myšlenkového okolí, což je ostatně onen prapočáteční stav, ze kterého v lidských dějinách pojem architektura vzniká. Michalův návrh nás vede do kontemplativní roviny vnímání a vyvolává v nás pocit tichosti, duševní rovnováhy a úžasu z nebe nad námi, což je vlastně pocit, který se fatálně vytrácí z psychiky současného světa. Kdysi řekl anglický metafyzický básník a filozof Samuel Taylor Coleridge, že „Princip gotické architektury spočívá ve zpřítomnění věčnosti.“ Mám pocit, že přesně takového „zpřítomnění věčnosti“ docílil Michal ve svém projektu „Do Nebe skrze Kámen“.

Richard Drury.

Richard Loskot, Ex pozice 

Propojenost a vzájemnost časů potkávajících se v jednom daném prostoru doplňuje hra s posunutím zrcadlového obrazu. Při přiblížení k obrazovce vidíme sami sebe, tentokrát se třívteřinovým zpožděním. „Máš čas si ten pohyb uvědomit, sám zanalyzovat, vidět ho. (…) Jediný co chci je, aby člověk dílo pochopil právě skrz emoce… A jestli má něco vznikat, tak v jeho hlavě samotný. Tady tou otevřenou scénou mu chci dodat takovej prožitek, který ho dovede k zamyšlení, že ty věci běžný nejsou vůbec tak běžný.“ Promyšlená site-specific instalace je oživující hrou, vyzývající diváka ke spolupráci. Jak Loskot podotkl, v Ex pozici jde o vytvoření mentálního obrazu vycházejícího z počátečního znejistění.

Loskot, který je snad více architektem a filosofem zkoumajícím systémy a zabývající se astrofyzikou, předává svými projekty lidem vlastní „uhranutí“ z prostředí kolem. Uvažuje o světle, prostoru a je fascinován všedními věcmi, které přestáváme vnímat a uvědomovat si je. Svým divákům odkrývá banální a snadno přehlédnutelné situace a „richardovským“ způsobem nám je připomíná.

Dana Zikmundová (Recenze výstavy Loskot: „Věci běžný nejsou vůbec tak běžný“)

Zdeněk Urbánek - Stopy v prostředí