Fabiani vs. Plečnik / festival slovinského dokumentu

pondělí 3.12.,16:30, Kino Ponrepo

Fabiani vs. Plečnik

Original: Fabiani : Plečnik

2006, Slovinsko, česky (překlad 2012), 82 min.

celovečerní dokumentární film

Max Fabiani a Jože Plečnik, dva nejvýznamnější slovinští architekti, byli rivalové. Tento dokument poprvé odhaluje, jak často se jejich osudy prolínaly.  Zkoumá stylové podobnosti  mezi jejich prací a poukazuje na případy, kdy “kopíroval” jeden druhého a vzájemně si usilovali o zakázky, stejně jako podává svědectví o jejich vzájemném respektu. Urbanismus slovinské metropole je především práce Maxe Fabianiho, ačkoliv se dnes mluví o Plečnikově Lubljani. Spřátelili se opět až v pozdním věku. Nad sklenkou vína se domluvili, že ten, kdo bude žít déle, napíše tomu druhému nekrolog.  Tento úkol připadl na Fabianiho, který ho napsal v roce 1958, rok po Plečnikově smrti.

Scénář a režie: Amir Muratović

Produkce: TV Slovenija za podpory Ministerstva kultury Slovinské republiky

Kamera: Marko Kočevar

Střih: Amir Muratović

Zvuk: Brane Atanaskovič, Samo Kozlevčar, France Velkavrh, Frane Povirk, Marko Tajič, Robert Sršeň

Český překlad: Eliška Bernardová, Alžběta Brabcová

Max Fabiani (1865–1962) pocházel ze zámožné rodiny furlanského původu z Kobdilje u městečka Štanjel na Krasu. Studium architektury zakončil ve Vídni, kde si později vybudoval úspěšnou univerzitní kariéru. Brzy si získal úctu jako mezinárodně uznávaný architekt a urbanista a jako umělecký poradce spolupracoval také s habsburským následníkem trůnu Františkem Ferdinandem. Po zničujícím lublaňském zemětřesení roku 1895 navrhl nový urbanistický plán Lublaně, na jehož základě vzniklo dnešní centrum města. Fabianiho paláce najdeme také ve Vídni, Terstu a Gorici. Po první světové válce se vrátil do Gorice a na rodný Kras, kde se začal věnovat obnově mnohých poničených obcí v Posočí, jižním Furlansku, Vipavské dolině, na Goricku a na Krasu. Mnoho svého času věnoval rekonstrukci Štanjelu, kde můžeme obdivovat jeho revoluční vodovodní instalaci ve vile Ferrari a přilehlou zahradu.

Jože Plečnik (1872–1957) se po prvním neúspěšném ročníku gymnázia zřekl vzdělávání a začal pomáhat otci v truhlářské dílně. Později pokračoval ve studiu v Štýrském Hradci a vyučil se uměleckým truhlářem a návrhářem nábytku. Návrhy berlínské katedrály od Otty Wagnera jej natolik uchvátily, že začal studovat ve Štýrském Hradci architekturu a ve Vídni se stal také Wagnerovým žákem v jeho ateliéru. Roku 1911 přijal místo profesora na uměleckoprůmyslové škole v Praze a od roku 1921 přednášel na Technické fakultě v Lublani, kde výuku koncipoval jako dílny, respektive kolektivy profesorů a studentů. Stal se členem Slovinské akademie věd a umění, čestným občanem Lublaně a získal Prešernovu cenu. Jako architekt, respektive urbanista, tvořil nejvíce času ve Vídni, Praze a Lublani. Promyšlenými zásahy zcela proměnil lublaňské mosty, ulice a mnohé veřejné i soukromé budovy. Jeho návrh nikdy nepostavené Katedrály svobody (Plečnikův parlament) je vyobrazen na slovinské 10centové minci, na někdejší 500tolarové bankovce Republiky Slovinsko byla vyobrazena Plečnikova podoba a průčelí Národní a univerzitní knihovny. Po Plečniku je také pojmenováno nejvyšší slovinské ocenění v oblasti architektury.

Dokumentární film Fabiani : Plečnik vypráví o složitém vztahu mezi dvěma velikány slovinské architektury, kteří byli v jednotlivých etapách svého života známými, spolupracovníky, soupeři i přáteli. Ve filmu jsou představeny jejich životní i profesní cesty, které se neustále proplétaly a doplňovaly. Seznámíme se s jejich architektonickými styly, dozvíme se o jejich vzájemné inspirativnosti a respektování, ale také o přebírání práce a nápadů a vzájemném házení klacků pod nohy. O Fabianiho úspěšné profesorské kariéře na vídeňské univerzitě a o tom, jak byla Plečnikova profesura tamtéž třikrát odmítnuta, za což dával vinu právě Fabianimu. O Fabianiho požitkářském a  Plečnikově skromném životě. A o tom, jak se ve stáří opět stali přáteli …

Režisér Amir Muratović

Amir Muratović, narozený roku 1966, vystudoval nejprve design na Fakultě architektury v Lublani a později ještě filmovou a televizní režii na Akademii pro hudbu, rádio, film a televizi. Jako režisér, scénárista nebo střihač je podepsán pod více než patnácti dokumentárními filmy, které natočil pro RTV Slovenija (Radiotelevizija Slovenija). Mezi nimi jsou Utrinki s snemanja (1995), Portreta z ozadjem (2000), Triglav (2002), Kruhovo leto (2005), Fabiani : Plečnik (2006) a Majoš (2010). Za film Fabiani : Plečnik získal cenu Viktor za nejlepší slovinský dokumentární televizní pořad, na festivalu fotografie a filmu v Srbsku získal cenu za nejlepší scénář k filmu Kruhovo leto, v Izole převzal plaketu za nejlepší animovaný film Portreta z ozadjem a v Portoroži zvláštní ocenění za filmový experiment za film Utrinki s snemanja.

Titulky k filmu byly přeloženy na lektorátech a kurzech slovinštiny na zahraničních univerzitách v rámci projektu Světové dny slovinského dokumentárního filmu ve spolupráci s Centrem pro slovinštinu jako druhý/cizí jazyk při Katedře slovenistiky na Filozofické fakultě Univerzity v Lublani a Kulturním a uměleckým programem RTV Slovenija do následujících jazyků: bulharština, čeština, francouzština, italština, japonština, litevština, polština, srbština a španělština.