architektura v době pokoronavirové

Pandemie koronaviru nás opravňuje položit si otázku, jakou roli sehrává a bude sehrávat architektura v době konce tekuté modernity.

Zdá se, že modus operandi současného světa, kdy se ztrácejí jakékoli morální normy v kontextu globálního provozu, kdy spotřeba na jedno použití a nekontrolovatelný růst bohatství, který byl hlavní mantrou postkapitalistické společnosti na začátku třetího tisíciletí, stále prohlubují propast mezi chudými a bohatými, nelze dále udržet. Dočasné přerušení nomádského způsobu konzumace zážitků, zapříčiněné stále levnější mobilitou obyvatel planety, vyzývá k úvahám o změně paradigmatu uvažování o budoucí roli architektury při celosvětovém pohybu obyvatelstva, klimatických změnách a vzniku dalších pandemií.

Stojí před námi stanovení konkrétních úkolů, jak zachovat udržitelný způsob života na modré planetě. Má architektura potenciál stát se vlivným celospolečenským hráčem a pomoci formulovat odpovědi na nejdůležitější otázku: možnosti budoucího života vůbec? Má přijmout celospolečenskou normotvornou roli a nesoustředit se jen na zisk a uspokojení zbytnělého ega? Ptejme se, jaká bude funkce architektury. Může být kladným nástrojem při vytváření nových struktur a strategií pro bezpečnější způsob života? Zůstane estetika a umělecká kvalita ještě její součástí, nebo bude dominovat hodnota udržitelnosti? Co znamená takové architektonické myšlení pro lidství, prožívání sebe sama a utváření otevřené společnosti?

Dan Merta & Filip Šenk