Filozof struktur: Architekt a inženýr Jaroslav J. Polívka (1886–1960)

Výstava představí neobyčejný příběh architekta a inženýra Jaroslava Josefa Polívky (1886–1960). Polívka je zapomenutou osobností české i globální stavební kultury 20. století. Teprve v posledních letech bývá objevován jako blízký spolupracovník architekta Franka Lloyd Wrighta, zakladatele americké moderní architektury. Výstava návštěvníky seznámí s Polívkovým rozsáhlým dílem, sahajícím od roku 1910 do roku 1960, zvlášť s jeho brněnskými stopami i s jeho bohatým a plodným životem a dílem ve Spojených státech po roce 1939. 

Jaroslav Josef Polívka (1886–1960) je zapomenutou osobností české i globální stavební kultury 20. století. Teprve v posledních letech bývá objevován jako blízký spolupracovník architekta Franka Lloyd Wrighta, zakladatele americké moderní architektury. Polívkův talent posouvat hranice technických možností stavebních struktur i přirozená schopnost spojovat lidi však významně přispěly i k budování evropské a tuzemské moderní a avantgardní architektury. Do spolupráce s Josefem Havlíčkem, Jaromírem Krejcarem, Kamilem Roškotem, Oldřichem Tylem, Adolfem Foehrem či Alexanderem Rottem, ale i do svých samostatných projektů vnášel nebývalou míru vizionářství a konstruktérské invence. Odolnost prokázal při Hospodářské krizi, kdy se nechal zaměstnat jako zástupce firmy Thermolux, což mu umožnilo začít studovat možnosti sklobetonových konstrukcí. To později využil při realizaci zemědělské burzy v Rotterdamu a československých pavilonů na světových výstavách v Paříži a v New Yorku. Se začátkem okupace a války zůstal ve Spojených státech zůstal , získal pozici výzkumníka na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde se zabýval analýzou pnutí v materiálech, tzv. fotoelasticitou. Za války se nechal zaměstnat v docích firmy Henryho Kaisera a navrhoval konstrukce válečných lodí z prefabrikátů. V roce 1946 se seznámil s Frankem Lloyd Wrightem, o dva roky později se španělským konstruktérem Eduardem Torrojou a už od roku 1941 se znal s italským vynálezcem Paolem Chelazzim. S Wrightem navrhl celkem osm projektů, včetně Guggenheimova muzea v New Yorku. Pro návrh konstrukce utopické míli vysoké věže v Illinois seznámil Wrighta s Torrojou a pro projekt závodní tribuny v Belmontu v New Yorku navrhl využít dřívější vynález konstrukce přenosných hangárů, na němž spolupracoval s Chelazzim. V padesátých letech přednášel na Stanfordově univerzitě. Po celém sanfranciském zálivu zanechal řadu samostatných významných realizací: etážové garáže na Van Ness v San Franciscu, dům Midglen v Redwood City, čínský metodistický kostel v Oaklandu, vlastní dům a dům s typovým podnožím z monolitického betonu na Arch Street nebo kancelářskou budovu Tioga. Celý život hojně publikoval a podporoval kulturu a umění: znal se s bratry Havlovými, Alfonsem Muchou, Josefem Váchalem, Janem Konůpkem, Ladislavem Sutnarem či Rafaelem Kubelíkem. Po emigraci do Spojených států udržoval styky s architektem Antonínem Engelem a konstruktérem Františkem Kloknerem. Své profesi se nadšeně věnoval do posledních měsíců před smrtí.

Výstava je výstupem projektu specifického výzkumu č. FaVU-S-21-7358, realizovaného na FaVU VUT.