NAVZDORY / architekti 1969–1989–2019

Posledních padesát let české architektury je obvykle děleno na dvě zdánlivě nesouvisející části – tu normalizační před listopadem 1989 a mnohem barvitější a svobodnější ve třech následujících desetiletích. Je to pravda, nebo iluze? Publikace s příznačným názvem NAVZDORY, vydaná ke stejnojmenné výstavě, představuje řadu známých i téměř neznámých architektů pod zorným úhlem zápasů o svobodu občanskou i tvůrčí, jako aktérů vymezujících se proti politické i komerční totalitě. Kniha na konkrétních příbězích mapuje obranu historických památek a veřejného prostoru před bouráním a privatizací, vznik a fungování neformálních či neoficiálních sdružení a struktur, různé formy popularizace výjimečných architektonických hodnot nebo zapojování široké veřejnosti do diskusí o budoucí podobě budov a urbanistických struktur. Bezmála osmdesát příkladů těchto „ostrůvků pozitivní deviace“ je rozděleno do šesti kapitol (NAVZDORY odcizení / nehybnosti / bourání / vytěžování / stereotypům / exkluzivitě), doplněných soupisem literatury a jmenným rejstříkem. Jedna z kapitol je též věnována vzniku Obce architektů po listopadu 1989 a přerodu architektonické profese ve svobodné povolání a prosazení České komory architektů.

„Nechtěli jsme pojmenovat a představit všechna minulá a dnešní NAVZDORY. Pokusili jsme se o zmapování malé, avšak důležité součásti české architektonické scény posledních padesáti let. Chtěli jsme trochu osvětlit jeviště zaplněné někdy již pozapomenutými myšlenkami, tendencemi, osobami, projekty či stavbami, které kladou tolik důležité pochybovačné otázky o naší minulosti, přítomnosti a budoucím směřování mainstreamu české architektonické tvorby.“